Novinky

Celoživotní vzdělávání – záliba nebo nutnost? Jan Brázda, Hospodářské noviny, 7.3.2011

Celoživotní vzdělávání – záliba nebo nutnost?
Vždycky mne potěší, když při pohovoru s kandidátem na manažerskou pozici u něj objevím něco zvláštního, něco, co jej odlišuje od ostatních. To mi umožňuje nejen lépe si tohoto konkrétního manažera zapamatovat, ale především mi tyto nezvyklé znalosti či dovednosti ukazují, že se tento člověk ve svém životě nesoustřeďuje jen na jednu věc a že je schopný rozvíjet se ve více oblastech.
Mezi vrcholně postavenými manažery jsem tímto způsobem objevil například spisovatele detektivních románů (psaných pod pseudonymem), několik členů rockových kapel, piloty proudových letounů či kapitány velkých námořních jachet. Všechny tyto zájmy potřebují nejen čas, ale především chuť a výdrž naučit se něco nového. A to je velmi důležitý charakterový rys, který bude v budoucnu výrazně odlišovat velmi úspěšné manažery od těch méně úspěšných. V dnešním období rozvoje tzv. znalostní ekonomiky se stává pro manažery (a nejen pro ně) nezbytností vzdělávat se po celou dobu svého aktivního života a rozvoji tohoto konceptu “ Lifelong Learning (LLL)“ se věnuje celá řada vědců a institucí.
Rychlý a někdy až překotný vývoj nových informačních a komunikačních technologií vyžaduje ode všech členů pracovních týmů (často rozmístěných na různých místech naší planety) zcela jiný pohled na řízení a vzájemnou spolupráci než kdysi. Doba, kdy manažer vystudoval vysokou školu a od té doby spokojeně postupoval výše na firemním žebříčku bez dalšího vzdělávání, dávno minula. Nynější manažer potřebuje znát ke svému správnému rozhodování a strategickému řízení celou řadu nových poznatků a podnětů nejen ze svého oboru, ale i z dalších oborů ekonomiky, často zcela odlišných. Již nyní i v Česku máme celou řadu úspěšných primářů či ředitelů nemocnic s titulem MBA, kteří pochopili nutnost ekonomického vzdělání nad rámec své odborné znalosti medicíny. Vidíme celou řadu manažerů na prahu čtyřicítky, kteří se rozhodli vystudovat formálně či neformálně druhou odbornost (právníci ekonomii či ekonomové právo) a rozšířili tak své znalosti. Celoživotní vzdělávání se stává nutností a manažer, který se tomuto trendu nepřizpůsobí, bude brzy nahrazen člověkem se širším záběrem a větším rozhledem, člověkem, který na svém rozvoji neustále pracuje.
Samozřejmě vzdělávat se ve čtyřiceti či v padesáti letech hodně bolí a musíme použít veškerou svoji vůli, abychom se přenesli přes to, že se již neučíme stejně rychle jako dříve a že někteří jiní studenti jsou schopni zvládat učivo lépe než my (v případě, že studujeme ve skupinách). Odložme tedy část své ješitnosti a snažme se učit se i od druhých, stejně jako se učíme z knih a učebnic.
Ale důvody, které nás vedou k tomu, proč bychom se měli po celý život vzdělávat, jsou daleko hlubší než jen ekonomické a neměli bychom si pro sebe směšovat „Lifelong Learning“ s výrazem „Lifelong Earning“. Nové informace, které při studiu získáme, nám pomohou lépe se orientovat i v mimopracovním životě, studium samo nám přinese osobní uspokojení a obohatí nám život (a možná i oddálí stárnutí a postupnou ztrátu paměti).
Že to jde, mi názorně ukazuje moje sestra lékařka, která se ve svých téměř padesáti letech naučila hrát na violoncello a mluvit portugalsky a svahilsky. Dnes, po několika letech, studuje akademii múzických umění, učí se maďarsky a chystá se na studium rumunštiny. Ve své odborné práci pokračuje úspěšně dál a vypadá velmi šťastně a vyrovnaně.
Nemám takovou vůli a ani takový mozek jako moje sestra, ale začal jsem se před rokem učit alespoň čínsky. Je to pro mne velká zkouška vůle, přesvědčit se každý týden a vyrazit mezi daleko mladší (a rychleji se učící) spolužáky. Ale zatím vytrvávám a pevně věřím, že kromě toho, že se naučím jazyk, kterým mluví více než miliarda lidí, trochu oddálím i možný příchod Alzheimera či jemu podobných.
A co pro svůj duševní rozvoj děláte vy?

Jan Brázda