Novinky

Jak se u nás (ne)vybírají manažeři do firem se státní účastí. Jan Brázda, Hospodářské noviny, 26.1.2011

Před několika měsíci se v českém renomovaném ekonomickém periodiku objevila krátká zpráva o tom, že se český ministr financí s ministrem průmyslu dohodli na jméně nového ředitele České exportní banky. Tato zpráva mne vyděsila nejen svým obsahem, tedy tím, že opět bude další šéf firmy se státní účastí vybrán zřejmě bez výběrového řízení, ale především tím, že se nad tímto způsobem výběru již nikdo vážně nepozastavuje (nechci tímto nijak snižovat odborné kvality daného člověka, jde mi jen o princip jeho výběru).
Pracuji již delší dobu v oboru vyhledávání vrcholných manažerů pro soukromý sektor a výběrový proces, kterým musí projít úspěšný kandidát na manažerskou pozici u soukromé firmy (rozhodující o řádově menších finančních prostředcích než u českých firem se státní účastí) je extrémně náročný a ve velké většině případů eliminuje možnost výběru nesprávného kandidáta. Pět kol rozhovorů s firemními manažery a budoucími kolegy, psychologické testy i kompetenční pohovory s odborníky na výběr manažerů jsou dnes již při těchto výběrech samozřejmostí.
A jaké jsou tedy kvalifikační předpoklady pro vstup do vrcholné manažerské sféry u státních či polostátních firem, spravujících miliardy korun daňových poplatníků? Z nedávné minulosti můžeme jmenovat několik výrazných příkladů – od bankéře, starajícího se o finanční prostředky politiků, přes neúspěšného ministra, kterému je bez jakékoliv manažerské kvalifikace svěřeno řízení letecké společnosti, přes vedoucího pracovníka bezpečnostní informační služby až po loutky v rukou lobbistů, které nemohou brát vážně ani jejich podřízení. A hlavně ve všech těchto případech se tito manažeři dostali do svých funkcí bez výběrového řízení, ve velké většině bez předchozích relevantních manažerských zkušeností i bez potřebného vzdělání.
Jediným trochu „transparentním“ výběrovým řízením, které si za poslední dobu pamatuji, byl výběr ředitele pražské ZOO, což je firma v porovnání s většinou státních firem se skutečně velmi marginální důležitostí.
Naprosto jiná je situace v zemích s výrazně rozvinutou demokracií a potažmo méně rozvinutým korupčním prostředím. Tak například u mých kolegů ve Velké Británii tvoří práce pro státní sektor zhruba třicet procent jejich projektů a podílejí se odborně na výběru manažerů nejen pro podnikatelské subjekty se státní účastí, ale i na výběru ředitelů nemocnic, policejních náčelníků, manažerů vysokých škol či řídících pracovníků na úrovni naší radnice nebo městského úřadu. Ve Velké Británii je rovněž velmi častým jevem to, že manažeři přecházejí ze státní do soukromé sféry a naopak, což je u nás až na výjimky věc téměř nevídaná. Je to dáno jednak transparentností výběru, ale i podobným ohodnocením manažerské práce v obou sektorech. Vzhledem k náročnosti a významu práce pro státní sektor jsou někdy britští manažeři v tomto sektoru placeni i lépe než manažeři v privátní sféře.
Mnoho lidí volá i u nás po významnějším zapojení odborníků z privátní sféry do podniků, řízených státem. Ale pokud nenastavíme pravidla průhledného a spravedlivého výběru a také férové ohodnocení práce a rizika manažerů, spravujících miliardové hodnoty, nikdy se zřejmě tohoto jevu nedočkáme.
Určitým východiskem z této situace by mohlo být to, že se stát bude snažit vtáhnout manažery s mnohaletou zkušeností v řízení privátních firem do představenstev či dozorčích rad státních společností. Tímto způsobem by bylo možno odbourat alespoň největší excesy, které může nezkušený a neškolený management napáchat při stanovení strategií firem nebo při vyhlášení netransparentních výběrových řízení na informační systémy, marketingové kampaně apod.
Ale položme si na závěr otázku – existuje opravdu politický zájem, aby v čele firem se státní či městskou účastí stáli nezávislí odborníci s vlastním názorem?
Jan Brázda, řídící partner, Constellation Executive Search