Novinky

Proč vydat poslance Bártu a odtajnit odměny státních zaměstnanců, Jan Brázda, Hospodářské noviny 26.8.2011

Blíží se zasedání poslanecké sněmovny, které rozhodne o vydání či nevydání poslance Bárty k případnému trestnímu stíhání. A opět se začínají hrát nedůstojné hrátky, kde zájem jednotlivce jde citelně proti heslům, které politické strany před volbami hlásaly.
Český národ, který se krátkodobě pozitivně naladil po loňských volbách, je stále více znechucen aférami typu Bárta, Bátora apod. Pevně věřím, že sněmovna při svém hlasování předvede tentokrát dostatek zdravého rozumu a ukáže nám voličům, že trestní kauzy se mají vyšetřovat a ne zametat pod koberec.
V těchto dnech, především díky neutuchajícímu zájmu a tlaku novinářů Hospodářských novin, došlo rovněž k průlomovému rozhodnutí Ministerstva vnitra a Úřadu na ochranu osobních údajů ohledně možného zveřejňování platů a odměn státních úředníků. I v tomto případě sehrál bývalý ministr dopravy svoji roli a udělil za svého působení několika úředníkům stotisícové odměny. Ale rozhodně v tom nebyl v této vládě sám a ukazuje se, že stejné praktiky používali při odměňování svých blízkých kolegů i ministři předchozích vlád. Nemám nic proti vysokým odměnám, pokud jsou vázány na předem stanovené a následně vyhodnocované cíle. Sám jsem jich během svého manažerského působení udělil docela hodně. Myslím si také, že mzdy státních úředníků jsou dlouhodobě značně podhodnoceny a neodpovídají závažnosti a možným důsledkům jejich rozhodování (např. ve Velké Británii jsou platy ve státním sektoru minimálně na stejné úrovni jako mzdy v sektoru privátním). Zarážející je však to, jak pokoutně a nesystémově se k odměňování na některých ministerstvech přistupovalo. Celkově máme u nás asi 1 100 000 státních zaměstnanců, z toho 250 000 úředníků. Většinou podprůměrně placených, kterým jejich nadřízený nemůže zvýšit odměny nebo osobní ohodnocení, pevně stanovené tabulkami. Jaká asi bude pracovní motivace těchto lidí, když se dozvědí, že se v horních patrech jejich ministerstva uděluje odměna sto tisíc někomu, kdo je v svém úřadu pouze několik týdnů a ještě nic pracovně nepředvedl? Ze své manažerské praxe vím, že maximální informační otevřenost k zaměstnancům, byť pro některé krátkodobě bolestná, je nejlepší cestou ke zvyšování výkonu a produktivity práce. Nesmíte však jako manažer podlehnout svodům a začít dělat výjimky pro své známé a pro své kamarády. To je cesta do pekel a žádný zaměstnanec vás jako manažera příště nebude brát vážně, když po něm budete něco chtít. Mám obavu, že k podobné demotivaci lidí nyní dochází i v celé řadě státních úřadů a institucí, u nichž se tyto odměňovací praktiky objevily.
Jako manažer v privátní sféře jsem si nikdy nedovolil zatajit údaje o odměňování zaměstnanců před akcionáři společnosti, kterou jsem vedl. Jelikož se v případě státních institucí cítím tak trochu jako akcionář, i když docela bezvýznamný, rád bych měl možnost zjistit, jaké odměny řídící pracovníci za svoji práci dostávají. A věřím, že současný tlak na svobodu v získávání těchto informaci přinese spravedlivější modely odměňování ve státních úřadech, závislé na měřitelném výkonu zaměstnanců. Vždyť pokud existovaly prostředky na neveřejné odměny v minulosti, určitě se v rozpočtu najdou pro kvalitní státní zaměstnance i nadále.