Novinky

Práce – smysl života nebo jeho součást? Jan Brázda, Hospodářské noviny, 8.7.2011

Začíná léto, většina z nás pojede brzy na kratší či delší dovolenou a bude tak mít trochu více času na svoji rodinu a své přátele než jindy. Pokud vám mohu radit, určitě si dovolenou dopřejte, a raději dva či tři týdny než jen týden jeden. Pokud máte kvalitní spolupracovníky, které jste si dokonce možná sami vybrali, tak vás určitě v práci na pár týdnů zastoupí a nebudou vás každý den obtěžovat telefonáty či e-maily.
Výsledek průzkumu jedné z amerických univerzit uvádí, že až 67% zaměstnanců větších i menších firem neumí nalézt rovnováhu mezi svým pracovním a mimopracovním životem. Myslí si, že pracují příliš dlouho, nemají čas na svoji rodinu a na své koníčky a velmi snadno u nich může dojít k syndromu vyhoření. Nemyslím si, že by u nás výsledky podobného průzkumu byly příliš rozdílné, zvláště u manažerské části populace.
Rovnováha mezi pracovním a mimopracovním životem je extrémně důležitá. V angličtině se v této souvislosti používá termín work-life balance, který je ovšem poněkud zavádějící a tváří se, že práce do života nepatří. Patří a všichni víme, jak je těžké myšlenky na ni ze života alespoň na chvíli během dovolené vystrnadit. Navíc moderní technologie, které používáme, zcela smazávají hranici mezi pracovním a osobním životem a velká část manažerů již není schopna odložit své Blackberry či podobné přístroje ani při večeři s přáteli nebo při výletu do přírody se svými dětmi (zúčastnil jsem se před pár dny snídaně manažerské komunity s premiérem Nečasem a nejméně polovina účastníků akce si během debaty „hrála“ se svými přístroji. Hrůza!).
Nenechejme se chytit do pasti a nemysleme si, že korporace, ve které pracujeme, je podobná naší rodině. Rodina to určitě není a pragmaticky řečeno - pokud vás firma přestane potřebovat, tak vás také přestane mít ráda a rychle se vás zbaví. A to většinou vaše vlastní rodina neudělá.
Pokud křehkou rovnováhu mezi prací a osobními vztahy neudržíme, může se nám lehce stát, že sice vyděláme peníze, ale nebudeme je mít s kým smysluplně utrácet nebo budeme mít velmi zajímavou práci, ale nebudeme mít s kým se radovat ze svých pracovních úspěchů. A o vysokém krevním tlaku či riziku infarktu ani nemusím hovořit. Málokdo se stejně umí soustředit na práci déle než osm hodin denně a pokud se soustředíme jen na činnosti, které nám přinesou výsledek, stihneme se třeba ještě po návratu z kanceláře projet na kole a večer přečíst pohádky mladším dětem před spaním a poté si zahrát deskové hry s dětmi staršími. Vím, že to většině z vás zní jako výňatek z knihy science fiction, ale měla by to být realita všedního dne.
Jsou určitá zaměstnání, která jsou pracovním zatížením krátkodobě či dlouhodobě neslučitelná s rodinným životem nebo s kulturními či sportovními koníčky a intelektuálními potřebami. Pokud si to uvědomíme a víme, proč do takového zaměstnání vstupujeme, je to samozřejmě v pořádku. Musíme však také umět ve správný čas i vystoupit. A pořád dbejme na to, aby nás práce aspoň trochu bavila. Jak říká Jack Welch: “ Práce je příliš významnou součástí života na to, aby se v ní člověk trápil.“
Pokud jsme na straně zaměstnavatelů a jsme to my, kteří určují podmínky pro naše zaměstnance, měli bychom mít na paměti, že spokojení a šťastní zaměstnanci pracují daleko produktivněji než ti nespokojení a že naši firmu neopustí v okamžiku, kdy jim někdo jiný nabídne o trochu vyšší plat. Někdy stačí maličkosti, třeba pružná pracovní doba nebo časově omezená možnost práce z domova, a z průměrného zaměstnance se stane vysoce výkonný člen pracovního týmu.
Takže až budete během dovolené přemýšlet o práci, přemýšlejte hlavně o tom, jak ji dostat do rovnováhy s osobním životem. Zase tak obtížné to není.
P. S. Autor tohoto článku má tři děti (30,24,18). Uvědomuje si, že s nimi měl a mohl v jejich dětství strávit více času na úkor neproduktivní části času pracovního.